Jak se chovat v cizině aneb odlišnosti kultur národů
Základní orientace v místních zvyklostech často rozhoduje o tom, jestli budete v cizině působit mile, nebo neuctivě. Přehled situací, kde se cestovatelé nejčastěji přešlápnou.

Cestování dnes usnadňují aplikace, překladače i mezinárodní služby, ale jednu věc za vás nevyřeší: jak vypadat v očích místních jako slušný host. Hodí se znát alespoň pár slov místního jazyka, základní pravidla stolování, gesta a také to, co může působit nevhodně v nábožensky či společensky citlivém prostředí.
Začněte respektem: turista nemusí být středem vesmíru
V cizí zemi se vyplácí přepnout z režimu „jsem na dovolené“ do režimu „jsem host“. Kdo přijede s očekáváním, že se okolí automaticky přizpůsobí, riskuje zbytečné třenice – i tam, kde jsou místní na turistický provoz zvyklí.
Dobře funguje jednoduchá zásada: dejte už v prvních vteřinách najevo snahu. I když se plánujete domlouvat hlavně anglicky, naučte se pár slov a používejte je hned od začátku. Podobně jako v Česku působí neomaleně někdo, kdo na vás bez varování spustí španělsky a předpokládá, že mu budete rozumět, i v zahraničí může být samozřejmé „Hello“ bez jakéhokoli místního pozdravu vnímáno jako chladné nebo povýšené.
- Minimum, které často stačí: pozdrav, „prosím“, „děkuji“, „promiňte“, „na shledanou“, „mluvíte anglicky?“
- V komunikaci pomáhá tón: klid, úsměv a trpělivost udělají víc než perfektní gramatika.
- Dodržujte pravidla země: i když vám dávají menší smysl, jste na návštěvě.
Stolování: co je v jedné zemi lichotka, jinde trapas
Zvyklosti u jídla se mezi regiony liší víc, než se zdá. Někde se očekává, že dojíte do posledního drobečku, jinde je to naopak signál, že hostitel dal málo – a automaticky přidá.
Čína: říhnutí jako kompliment, ale opatrně s napodobováním
Často se uvádí, že například v Číně může být říhnutí u jídla vnímáno jako pochvala kuchaři nebo hostiteli. Pokud něco takového uslyšíte, neberte to automaticky jako neslušnost. Zároveň není nutné tyto zvyky „překlopit“ do vlastního chování, zvlášť když cestujete napříč zeměmi – to, co projde v jedné kultuře, může v jiné vyznít velmi špatně.
Maroko: nechte na talíři malý zbytek
V Maroku se tradičně doporučuje nechat na talíři maličký kousek. Úplně „vylízaný“ talíř může hostitel chápat jako signál, že máte pořád hlad – a bez váhání vám přidá. Jestli chcete přidávání předejít, pomáhá i jasná, zdvořilá věta (ideálně v místním jazyce nebo s gestem), že už stačilo.
Maroko a Egypt: počítejte s bakšišem
V některých zemích, například v Maroku a Egyptě, můžete narazit na opakované žádosti o drobné poplatky nebo spropitné, často označované jako bakšiš. Může se to týkat nejrůznějších „malých služeb“, které vám někdo nabídne či rovnou provede. Nejde o univerzální pravidlo a situace se liší místem i okolnostmi, proto je dobré mít u sebe drobné a zároveň umět slušně odmítnout, pokud o službu nestojíte.
Muslimské země: střídmost v oblečení i projevech na veřejnosti
V muslimských zemích se vyplácí nepřitahovat zbytečnou pozornost oblečením ani chováním. Nejde jen o „pravidla“, ale hlavně o respekt k místním normám. Co je doma bráno jako běžné, může být jinde chápáno jako provokace nebo neúcta.
- Oblečení: volte spíš zahalenější střihy; krátké sukně a hluboké výstřihy mohou být problém, zejména mimo turistická letoviska.
- Na veřejnosti: opatrně s intimními projevy (například líbání) a obecně s chováním, které může působit příliš otevřeně.
- Opalování nahoře bez: v řadě míst nevhodné a může vyvolat konflikt.
Návštěva mešity: zouvání a šátek pro ženy
Při návštěvě mešity bývají pravidla přísnější než venku na ulici. Počítejte se zouváním před vstupem. Ženy by měly mít přes vlasy a ramena přehozený šátek a obecně platí zdrženlivé oblečení. Konkrétní požadavky se mohou lišit podle země a konkrétního místa, proto je dobré sledovat pokyny u vstupu a respektovat personál.
Thajsko: pozdrav „wai“ a hlava jako citlivé místo
V Thajsku je běžným pozdravem gesto wai – sepnutí dlaní a mírná úklona. Zároveň platí důležité kulturní pravidlo: nesahat lidem, ani dětem, na hlavu. Hlava je vnímána jako sídlo duše a dotyk může být považován za urážku, i když je myšlený přátelsky.
V zemi se také tradičně považuje za nevhodné, když se partneři na ulici drží za ruce. V praxi záleží na prostředí (například turistické čtvrti vs. menší město), ale jako návštěvník tím nic nezkazíte: držte projevy náklonnosti spíš diskrétní.
Gesta: drobnost, která může způsobit velký problém
Gestikulace je jedna z nejčastějších oblastí nedorozumění. Mnohá gesta si vozíme z domova jako automatiku, ale jejich význam se může dramaticky lišit – od nevinného signálu až po urážku nebo výhrůžku.
Turecko a Tunisko: pozor na gesta rukou
V Turecku se podle místních zvyklostí vyhněte zvedání ukazováčku. A v Tunisku raději nepoužívejte gesto „OK“, tedy spojený palec s ukazováčkem do písmene „o“. V obou případech může jít o obscénní gesto nebo výhrůžku – a v krajním případě si tím můžete přivolat nepříjemnosti.
Řecko a Bulharsko: stejný pohyb, opačný význam
V Řecku může být mávání dlaní směrem dolů vnímáno podobně jako u nás mávnutí dlaní nahoru, tedy přivolání. A v Bulharsku je známé riziko záměny u kývání hlavou: kývání ze strany na stranu může znamenat „ano“ a kývání nahoru a dolů „ne“. U kývání se proto vyplatí ověřit si význam v praxi a případně přidat slovní potvrzení.
Hygiena a toalety: papír někdy patří do koše
I zdánlivě banální věc, jako je použití toalety, se může řídit místními pravidly. V některých zemích se použitý toaletní papír nevhazuje do mísy, ale do odpadkového koše – často kvůli odlišným kanalizačním systémům. Podle běžně uváděných zvyklostí se to může týkat například Řecka a Španělska.
Praktická rada je jednoduchá: sledujte piktogramy a upozornění na toaletách. Když si nejste jistí, řiďte se tím, co je v prostoru zjevně připravené (koš vedle toalety, cedule s pokyny).
Citlivá témata: politika, historie a volba jazyka
Vedle gest a oblečení dokáže atmosféru rychle zkazit i nevinná poznámka k politice nebo historii. Vyplatí se vnímat aktuální politickou situaci a držet se zásady: pokud o tématu nemáte jistotu, nepouštějte se do hodnocení a vtipů.
Podobně je dobré přemýšlet i o volbě jazyka, pokud neovládáte místní. V některých zemích může být určitý jazyk citlivější kvůli historickým zkušenostem – často se zmiňuje averze k němčině, která může souviset s pamětí druhé světové války. A o Francouzích se často říká, že nejsou ochotni komunikovat jinak než francouzsky. Z toho plyne jednoduché pravidlo: začněte místním pozdravem a teprve potom se zdvořile zeptejte, zda je v pořádku komunikovat anglicky (nebo jiným jazykem).
Rychlá kontrola před odjezdem: co se vyplatí zjistit
- Jaké jsou základní společenské normy (oblečení, chování na veřejnosti, chrámy a náboženská místa).
- Která gesta jsou problematická a jak se běžně zdraví.
- Jak funguje spropitné a zda se můžete setkat s požadavky na bakšiš.
- Zvyklosti u jídla (přidávání, dojídaní, stolování v rodinách).
- Pravidla hygieny (toalety, papír, voda) podle konkrétní destinace a regionu.
Pokud si nejste jistí, nejlepší strategie bývá nenápadně pozorovat místní a chovat se o krok zdrženlivěji, než jste zvyklí doma. Většina nedorozumění pak vůbec nevznikne.
Časté otázky
Stačí mi v zahraničí angličtina, nebo se mám učit místní jazyk?
Angličtina často stačí, ale pár základních slov místního jazyka je důležité gesto respektu. Hodí se hlavně pozdravy a zdvořilostní fráze.
Jaké oblečení je bezpečná volba v muslimských zemích?
Obvykle fungují delší rukávy a nohavice a celkově střídmý styl bez výrazných výstřihů. V mešitách počítejte se zouváním a u žen se šátkem přes vlasy a ramena.
Co je bakšiš a kdy se s ním můžu setkat?
Bakšiš je drobné spropitné nebo poplatek za menší služby, se kterým se můžete potkat například v Maroku a Egyptě. Nejlepší je mít drobné a umět zdvořile odmítnout nevyžádanou „pomoc“.
Která gesta mohou být problematická?
Například zvednutý ukazováček v Turecku nebo gesto „OK“ v Tunisku mohou být vnímány jako urážlivé. Bezpečnější je používat umírněnou gestikulaci a potvrzovat i slovně.
Proč se někde toaletní papír hází do koše?
Často kvůli odlišnému kanalizačnímu systému. Řiďte se cedulemi a piktogramy na místě; v některých zemích (často se uvádí Řecko a Španělsko) to může být běžné.


