Nejzvláštnější jídla Austrálie

Australská kuchyně může překvapit ne technikou vaření, ale hlavně volbou masa. Přehled nejčastěji zmiňovaných „exotických“ surovin a co od nich čekat na talíři.

Aktualizováno: 4 min čtení

Klokan v australské přírodě
Klokan v australské přírodě · pen_ash, Pixabay

Austrálie láká cestovatele přírodou i městy, ale pozornost si zaslouží také místní kuchyně. Nejde přitom nutně o jiné postupy vaření než v Evropě – překvapení často přichází až ve chvíli, kdy zjistíte, z jakého masa je steak, řízek nebo „fish and chips“.

Australská gastronomie má silnou masovou tradici a vedle běžných surovin se v ní objevují i druhy, které jsou ve střední Evropě spíš raritou. Pro někoho je to jen zajímavost do cestovatelského deníku, pro jiného důvod, proč se držet při zemi a sáhnout raději po ověřeném jídle. Pokud ale člověk ví, co čekat, může být ochutnávka „nezvyklého“ masa docela přirozenou součástí poznávání země.

Klokaní maso: známé z menu, nezvyklé v hlavě

Klokan patří k australským symbolům, a právě proto bývá pro návštěvníky nejsilnějším kulturním střetem, že se zároveň objevuje na talíři. Zatímco u nás je klokan typicky zvíře ze zoologické zahrady a výjimečně položka na menu některých restaurací, v Austrálii se s klokaním masem setkáte podstatně častěji a v různých úpravách.

Chuťově se klokaní maso v základním dojmu přirovnává k hovězímu. Bývá větší a tužší, a proto je dobré počítat s tím, že výsledek hodně záleží na konkrétní úpravě a na tom, zda je maso připravené tak, aby neztratilo šťavnatost. Vedle běžných porcí se připravují také části, které znějí pro středoevropana nezvykle – například nohy – a za zvláštní pochoutku se považuje opečený klokaní ocas.

Pokud jste už někdy ochutnali klokana v Česku, může vás v Austrálii překvapit hlavně dostupnost a pestrost zpracování. V tuzemsku se k vám totiž dostává maso, které muselo cestou strávit dlouhou dobu, zatímco na místě je oběh suroviny logicky rychlejší.

Maso z emu: exotika, která míří spíš do lepších restaurací

Emu je další zvíře, které si většina lidí spojuje se zoologickou zahradou a s australskou faunou obecně. V místní kuchyni se však objevuje také na talíři – typicky jako luxusnější položka, kterou člověk častěji potká v dražších nebo zaměřenějších restauracích než v úplně běžných podnicích.

Maso z emu je popisované jako křehké a velmi chutné. Vedle masa se zpracovávají i emu vejce, která jsou výrazně větší než slepičí. V místním vyprávění a gastronomických zajímavostech se často zmiňuje, že omeleta z jednoho vejce dokáže nasytit přibližně dvacet strávníků – a už tahle informace napovídá, že jde spíš o surovinu pro sdílené vaření, catering nebo kulinární kuriozitu než o „rychlou snídani pro jednoho“.

Krokodýlí maso: z farem, ne z divočiny

Krokodýlí maso patří k dalším položkám, na které v Austrálii můžete narazit. Pro mnoho cestovatelů je důležitá informace, odkud surovina pochází: krokodýli se podle běžného vysvětlení neloví v přírodě, ale chovají se přímo pro maso. V Austrálii funguje řada krokodýlích farem, které maso dodávají do restaurací, a část produkce se vyváží.

Právě farmový chov je důvod, proč se v místních popisech často zdůrazňuje „čerstvost“ – tedy že maso míří z chovu do kuchyní bez dlouhých převozů. I tak se ale vyplatí zachovat běžnou cestovatelskou obezřetnost: ptát se v restauraci na původ suroviny a vnímat, jak s ní podnik pracuje.

Smažený žralok: australská varianta fish and chips

Koncept „fish and chips“ zná velká část Evropy: smažená ryba a k tomu hranolky. Austrálie má podobnou logiku, jen s tím rozdílem, že jako „ryba“ se někdy používá žraločí maso. To bývá popisované jako výraznější a chuťově zajímavé, což je důvod, proč se o něm mluví jako o lokálním vylepšení známé klasiky.

V některých domácnostech má být smažený žralok běžnou součástí jídelníčku a objevuje se pravidelně. Pro cestovatele je to zároveň snadná forma, jak ochutnat netypickou surovinu v úpravě, kterou dobře zná – tedy bez nutnosti pouštět se hned do experimentálních receptů.

Co si z toho odnést: evropské postupy, australské suroviny

Na australské kuchyni je z toho všeho nejzajímavější kontrast: techniky přípravy často působí povědomě (steaky, řízky, smažení), ale suroviny se mohou zásadně lišit od toho, na co je zvyklý středoevropský návštěvník. „Zvláštnost“ proto není nutně na talíři jako takovém, ale v hlavě – v tom, co si spojujeme s jednotlivými zvířaty.

Má smysl počítat i s tím, že stejný pokrm může chutnat jinak podle toho, jak dlouho a jakým způsobem cestovala surovina. Zatímco jídla z klokaního masa v českých restauracích vycházejí z masa, které putovalo týdny, v Austrálii se pracuje s lokálně dostupnou surovinou a celý řetězec je kratší.

Praktická poznámka pro cestovatele

  • Začněte „bezpečnou“ úpravou. Pokud váháte, je jednodušší ochutnat netypické maso v dobře známém provedení (například smažené nebo jako steak) než v komplikovaném receptu.
  • Nebojte se ptát v restauraci. U méně obvyklých surovin dává smysl zeptat se na původ a na doporučenou úpravu, aby výsledek odpovídal očekávání.
  • Respektujte místní zvyklosti i vlastní hranice. Ochutnávka je volba, ne povinnost. Austrálie nabízí dost možností i pro ty, kdo se exotice vyhnou.

Časté otázky

Je klokaní maso v Austrálii běžné?

V australské kuchyni se objevuje výrazně častěji než ve střední Evropě a v různých úpravách, takže na něj můžete narazit poměrně snadno.

Jak chutná maso z emu?

Bývá popisované jako křehké a velmi chutné. Častěji se uvádí jako surovina z luxusnějších restaurací.

Loví se krokodýli kvůli masu v přírodě?

Běžně se uvádí, že se chovají na farmách přímo pro maso, které se pak dodává do restaurací a také vyváží.

Co znamená „smažený žralok“ v praxi?

Jde o obdobu fish and chips, kde je „rybou“ žraločí maso. Pro cestovatele je to známá úprava s netypickou surovinou.

Má cenu ochutnat exotické maso i mimo Austrálii?

Ochutnávka je možná i jinde, ale chuť a kvalitu může ovlivnit délka přepravy a dostupnost suroviny, takže zkušenost se může lišit.

Tomáš Rohlena

Jsem vášnivý cestovatel a fanoušek zeměpisu a dějin. Rád listuji atlasy a sleduji, jak se hranice, města i příběhy lidí mění v čase. Na cestách mě nejvíc baví místa, kde se krajina potkává s historií: staré obchodní stezky, hrady, přístavy i méně známé kouty Evropy. Na Cestowebu píšu tak, aby vám každý článek pomohl lépe naplánovat vlastní cestu a porozumět místu, kam míříte.

Sociální sítě:

Mohlo by vás zajímat

Dovolená a cestování

Nejstarší památky Austrálie

Austrálie nemá na každém kroku středověké hrady, zato nabízí výjimečná místa spojená s ranou evropskou přítomností, válkami i pravěkem. Tohle jsou za…