Nejzajímavější cyklostezky v Norsku - planina Rondane a řeka Veo
Dvě výrazné cyklotrasy v norských horách: sjezdy a údolní jízda v národním parku Rondane a scenérie podél řeky Veo s možností napojení na další okruhy i pěší výstupy.

Horské Norsko umí nabídnout cyklistiku, která stojí spíš na krajině než na „atrakcích“: dlouhé sjezdy, široká údolí, řeky, jezera a výhledy na hřebeny. Dvě trasy, které se často zmiňují mezi nejzajímavějšími vnitrozemskými etapami, vedou národním parkem Rondane a údolím řeky Veo. Hodí se pro cyklisty, kteří zvládnou delší den v terénu a chtějí mít v záloze varianty pro prodloužení nebo zkrácení.
Náhorní planina v oblasti parku Rondane: sjezd, soutěska a údolí řeky Otta
Národní park Rondane patří k nejpůsobivějším horským oblastem Norska a cyklotrasa, která se této krajině nevyhne, dává dobrý smysl: střídá prvotní sjezd, jízdu v sevřenějším terénu i pohodovější údolní pasáže. Základní trasa potěší už tím, že začíná sjezdem a vede přes tři jasně rozpoznatelné body:
- skrz soutěsku Uladalen
- kolem řeky Otta
- skrz město Sjoa
Po průjezdu těmito úseky cesta dál pokračuje údolím řeky Otta. Celková délka základní varianty se pohybuje okolo 35 kilometrů. Na norské poměry nejde o extrémní vzdálenost, ale profil a povrch mohou udělat z relativně „krátké“ etapy docela plnohodnotný den, zvlášť když do toho vstoupí počasí.
Prodloužení k jezeru Rondvatnet: varianta pro zdatnější
V oblasti existuje možnost trasu prodloužit zhruba o 15 kilometrů. Jde o odbočku k jezeru Rondvatnet, která je spojená se stoupáním, a proto sedí spíš cyklistům, kteří počítají s delším časem v sedle a mají rezervu v nohách. Odměnou bývá klidnější horská atmosféra a typická „rondanská“ scenérie, kde se voda, údolí a skály skládají do jednoduchých, ale silných obrazů.
Co si pohlídat v praxi
- Počasí a teplota: V horách se podmínky mění rychle a i v sezóně může být chladno, zejména ve sjezdech.
- Povrch: Záleží na konkrétní zvolené stopě a napojení. Počítejte s tím, že mimo hlavní silnice se může jet po hrubším povrchu; širší pláště a spolehlivé brzdy jsou výhoda.
- Bezpečný dojezd: Prvotní sjezd svádí k rychlosti, ale v horských úsecích se vyplatí jet „na oči“ a nepočítat s tím, že za zatáčkou bude volno.
Údolí řeky Veo: 40 kilometrů podél vody a několik sjezdů
Druhá trasa staví na tom, co Norsko umí mimořádně dobře: dlouhé údolí, jasná řeka a otevřená krajina, která se s každým kilometrem mění jen pozvolna, ale stále vás nutí zvedat hlavu od řídítek. Etapa údolím řeky Veo měří okolo 40 kilometrů a nabízí i několik lákavých sjezdů, které udělají z jízdy svižnější den.
Napojení na jezera Tesse a Lemonsjoen: +25 kilometrů navíc
Silnou stránkou této oblasti je možnost kombinací. Z trasy podél Veo se lze napojit na další stezku vedenou kolem jezer Tesse a Lemonsjoen. Tím se dá přidat přibližně 25 kilometrů. Pro někoho jde o logické prodloužení (pokud vyjde počasí a čas), pro jiného o plán B, když je potřeba trasu poskládat podle kondice skupiny.
Tip pro pěší: odbočka k horské chatě Glitterheim
Oblast Veo je zajímavá i pro ty, kdo rádi kombinují kolo s pěší turistikou. Vyloženě stojí za zvážení možnost trasy vedoucí k horské chatě Glitterheim. Odtud je možné podniknout organizovaný výšlap na největší horu Norska. Podmínky takových výstupů se mohou měnit podle sezóny, počasí a provozních pravidel chaty, proto se vyplatí vše ověřit předem u oficiálního provozovatele nebo správce trasy.
Po návštěvě chaty se pak pokračuje zpět po zmíněné cestě podél řeky Veo, takže i pěší vložka zapadá do logiky dne: nástup údolím, horská odbočka a návrat podél vody.
Jak si tyhle dvě trasy naplánovat v roce 2026
U podobných horských cyklotras je největší rozdíl oproti „klasickým“ evropským stezkám v tom, že detaily rozhodují až na místě: povrch, vítr, voda, teplota i délka dne. Základní fakta zůstávají jednoduchá (Rondane okolo 35 km + 15 km k Rondvatnet; Veo okolo 40 km + 25 km okruh přes Tesse a Lemonsjoen), ale výsledek dne dělá příprava.
Praktické minimum před odjezdem
- Ověření průjezdnosti: V horských oblastech mohou být sezonní omezení nebo úseky hůře sjízdné po deštích. Aktuální informace obvykle poskytují oficiální zdroje správy parků, mapové podklady a místní informační centra.
- Mapy offline: Signál není všude samozřejmost. Stažené mapy a jasně zvolený plán variant (základní vs. prodloužená) ušetří stres.
- Vybavení do sjezdu: Dlouhé sjezdy prověří brzdy i oblečení. Vrstvy a rukavice se hodí i v létě.
- Časová rezerva: Délky tras jsou relativně přehledné, ale zastávky kvůli počasí, focení nebo pěší odbočce umí den natáhnout.
Pro koho se Rondane a Veo hodí
Rondane potěší cyklisty, kteří chtějí jasnou osu dne (sjezd – soutěska – řeka – údolí) a možnost přidat náročnější odbočku s výjezdem k Rondvatnet. Údolí Veo sedí těm, kdo mají rádi delší plynulou jízdu podél vody a chtějí kombinovat cyklistiku s jezerky (Tesse, Lemonsjoen) nebo s pěší vložkou přes Glitterheim. V obou případech jde o trasy, které nejlépe fungují, když se nehoní rekordy, ale dává se prostor krajině a proměnlivým podmínkám hor.
Časté otázky
Je některá z tras vhodná i pro méně zdatné cyklisty?
Základní varianty jsou délkově rozumné, ale horský profil a povrch mohou být náročné. Pro méně zdatné je lepší držet se kratších verzí a vynechat odbočky se stoupáním.
O kolik se dá trasa v Rondane prodloužit a co to obnáší?
Zhruba o 15 km odbočkou k jezeru Rondvatnet. Počítejte se stoupáním, takže se hodí spíš pro zdatnější nebo pro ty, kdo mají časovou rezervu.
Jak přidat kilometry v údolí řeky Veo?
Lze se napojit na stezku kolem jezer Tesse a Lemonsjoen, což přidá asi 25 km. Hodí se, když chcete delší den a vyjde počasí.
Dá se cyklistika u Veo kombinovat s pěší turistikou?
Ano, zajímavá je odbočka k horské chatě Glitterheim. Odtud bývá možnost organizovaného výšlapu na nejvyšší horu Norska; detaily je potřeba ověřit u provozovatele.
Co je u těchto tras nejdůležitější ověřit předem?
Průjezdnost a podmínky v terénu, protože v horách se rychle mění počasí a některé úseky mohou být sezonní. Vyplatí se mít také mapy offline a plán alternativ.


