Databáze cestování

Panda velká patří k symbolům Číny. Jedná se o savce, který patří k extrémně ohroženým druhům. Některé zdroje uvádějějí, že ve volné přírodě žije pouze okolo jednoho tisíce kusů těchto medvědovitých šelem, jiné uvádějí až dva tisíce pět set kusů. Tak jako tak je zřejmé, že se jedná o velmi malý počet a Pandám hrozí vyhynutí. Panda velká ostatně patří i mezi symboly Světového fondu pro ochranu přírody. Domnívám se, že Panda je známá po celém světě - jedná se o nádherné zvíře, které svojí atraktivností a kouzlem vzhledu nenechá chladným zřejmě žádného člověka. Pandy patří mezi všežravce a žijí v hornatých částech Číny a Tibetu. Záchrannou stanici jsme si vybrali jako jeden z našich cílů při putování Čínou nejen z důvodu, že jsme chtěli vidět Pandy na vlastní oči, ale také proto, že nás zajímalo, jak Čína pracuje na jejich záchraně.

Cílem naší cesty byla tedy záchranná stanice v LouGuanTai. Jak se ukázalo, zážitek z cesty samotné téměř přehlušil zážitek z Pand. Naštěstí ale jen téměř.
Při cestě za Pandami jsme si na malém autobusovém nádraží museli koupit lístky v malé budově, kde byla obrovská fronta. To je ostatně běžný jev a v Číně je přelidněnost cítit takřka na každém kroku. Domluvit lístek bez znalosti čínštiny byl téměř nadlidský výkon, ale nakonec se to podařilo. Teprve poté nás pustili do areálu nádraží, kde se nastupovalo do autobusů. Areálem bylo vlastně jedno velké parkoviště obehnané vysokou zdí, nějaké nástupiště, zastřešení nebo stojany s čísly autobusů zde nenajdete ...
V areálu se táhla fronta, v níž stálo ve trojstupu přibližně tisíc čínských cestujících. Po příjezdu autobusu se strhla neuvěřitelná smršť - všichni se rvali do autobusu hlava nehlava. Ženy, muži i děti křičeli, šlapali si po nohách, zavazadlech, strkali se lokty. Prostě pro nás něco zcela neuvěřitelného. Ostatně podobný postup, přesněji nástup, zažijete i při cestování vlakem, jakkoliv mají všichni svoje sedadlo uvedené na lístku. Přiznám se, že jsem do dnešního dne nepochopil, proč se vždycky zvedne takováto mela při nastupování. Ale pojďme zpět k naší cestě. V čínských autobusech je běžné, že vedle řidiče jede i průvodčí, který by ovšem měl, jak se později ukázalo, mít spíše titul náhončí. Hned za prvním rohem nádraží autobus zastavil a začal nabírat neskutečné množství dalších cestujících. Lidé si stáli na nohou, zavazadlech a někdy snad i na hlavách. Mezitím vybíral průvodčí peníze, ale nevydával žádné lístky. Postupem času nám bylo jasné, že se jedná o černé pasažéry, kteří výrazně převyšovali počet normálních cestujících. Platba za cestu šla od nich samozřejmě přímo do kapsy řidiče a průvodčího. Inu – státní doprava. Autobus jakoby byl "nafukovací" - vypadlo zcela nemožně, any se ještě někdo do přčeplněného dopravního prostředku vešel, ale přesto řidič neustále zastavoval a cestující znvou a znovu přibývali. Ovšem po nějaké době při průjezdu malinkými vesnicemi začali lidé vystupovat a do cílového místa jsme zhruba po třech hodinách jízdy nakonec dorazili pouze s několika spolucestujícími.

Záchranná stanice
Po tomto fascinujícím zážitku jsme se již těšili na Pandy. Nezklamaly nás. Jedná se o nádherná zvířata, která přímo rozvibrují radost v lidských srdcích. Celý areál nebyl nijak luxusní a bylo vidět, že se jedná spíše o pracovní stanici než pro místo vytvořené pro náštěvy.
Ovšem podle toho, co jsme viděli, se můžeme domnívat, že se v této záchranné stanici o Pandy skutečně poctivě starají. Místní ošetřovatelky chodily v bílých „montérkových“ soupravách a při péči o malé Pandy používaly někdy i rukavice, zřejmě z hygienických důvodů.
Pandy obývaly několik výběhů a další byly umístěny v části veřejnosti nepříštupné. PrO novorozené a pro nemocné Pandy existovaly speciální sekce.
Během naší cesty záchrannou stanicí jsme si všimli dvojice zametat ošetřovatelů - Evropanů - muž a žena zametali a uklízeli okolo výběhů. Jednalo se o starší pár britských manželů, kteří se ve věku kolem šedesáti let vydali na roční cestu po světě. Procestovali Rusko, Asii a momentálně zakotvili právě u Pand. Podali nám o nich hodně zajímavých informací.
Naši britští přátelé nám sdělili, že Pandy nepatří mezi příliš sexuálně zdatná zvířata, a tak reprodukce není v jejich případě jednoduchým procesem.
V záchranné stanici se tak musí často snažit o reprodukci prostřednictvím umělého oplodnění. Ačkoliv jsme o tom nehovořili, napadla mě otázka, do jaké míry souvisí sexuální apetit s problémy reprodukce, protože by to klidně mohlo být i tak, že zhoršená reprodukce je důsledkem zhoršení životního prostředí na celé zemi, včetně Číny. Není náhodou, že i lidé mají s plodností čím dál větší problémy. Ale to je pouze moje čirá spekulace, neboť jsem se o tom nikde nic dalšího nedočetl.
Další zajímavou informací bylo, že Pandy jsou poměrně dost nesnášenliví tvorové, a proto jsou ve výběhu po jedné. Často mezi nimi dochází k soubojům a tak společně můžou vyrůstat do věku maximálně jednoho až tří let. Mimochodem veděli jste, že Pandy se můžou dožít až třiceti let?
Čína o Pandy skutečně snaží starat - záchranná stanice podniká i výjezdy ke zraněným Pandám a snaží se je zachránit v divoké přírodě, často i za pomoci místních obyvatel. Před naším příjezdem zasahovali záchranáři u samice Pandy, která se zranila v nepřístupném svahu, naštěstí ji objevili vesničané a zavolali ošetřovatele ze stanice. Záchrana trvala dva dny.

Vyzkoušet si život vzáchranné stanici pro Pandy velké si může témař každý. Ale má to poněkud odlišná pravidla! Ačkoliv v naší zemi je obvyklé, že dobrovolníci pomáhají zadarmo a jsou vítanou posilou, v Číně si budete muset za tuto možnost zaplatit. Peníze jdou na provoz stanice a záchranu Pand velkých.
Za své peníze získáte možnost podílet se na běžném chodu stanice, budete ubytováni v prostém domečku a obdržíte místní stravu. Jedná se určitě o velmi zajímavou zkušenost, i když nemůžete počítat, že byste se mohli starat o malinké Pandy nebo jste mohli chodit k dospělým Pandám do výběhu. To mají na starosti pouze zkušení místní ošetřovatelé. Vaše i Pandí bezpečnost tu je na prvním místě!

Pavel Hanzal, astrolog, léčitel a terapeut
Psáno pro Meduňku
Foto: autor článku